...z hřbetů Parnasu
Jestli jsi zastánce parnasismu (idea umění pro umění), jdi tedy po šlépějích svých předchůdců. Nejlíp tak, že je budeš číst. Dalším krokem je cvik. Takový Vrchlický (český představitel), napsal za svůj život téměř tři sta knih, čímž vykonal práci celé jedné generace.
Osobně nejsem zastánce tohoto literárního směru, přesto
Vrchlického notoricky známou (ze sbírky Okna v bouři) Za trochu lásky šel bych světa kraj si vždycky ráda přečtu.
Připíchnu, kdo ze školy již déle.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, co zpívá u dveří a prosí.
No,
byla jsem sama na vandru na Šumavě
a celej den sem měla hlavu plnou neodbytnýho veršování pro milence... normální člověk by napsal "myslim na Tebe, miluju Tě, chtěla bych, abys byl u vohně se mnou" a normálnímu zamilovanýmu člověku by to přineslo vědomí mnohokrát omleté pravdy té doby, já sem složila tohle a v kontextu poezie, kterou nalézám tady na poetikonu, mohu se šťastně pousmát, že mě mé první publikum obalamutilo :)
tohle je prosté
dnes tam a tam
říkám
to a to
funí do hlavy/z hřbetů Šumavy...? :)
stíny hvězd jsou koruny smrků při setmění zdola, všimli jste si toho někdy?
nebe, prostě dala bych mu všechno tenkrát, modrý z nebe k nohám, znáte to, ne..
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
