nevím jak je možný že v tramvajích se odrážejí
modře záblesky policejních aut
že vykradli kostel že místo toho domu kde shořeli
dovnitř do svejch srdcí
staví akvárium na pražskou chobotnici
mojí kavárnu zavřeli letos o vánocích
ještě tam půjdeme až se vrátíš
ještě ji naskicuju
nevím proč se u svatého Josefa svítí
proč tak groteskně cizí strom
zakrývá nádraží
asi se už nedovolám
ne dnes a že není čas tak nikdy
zítra - zítra to bude už jiné
nemůže to být jiné jindy než zítra
nemůže to být jiné později
u svatého Josefa se svítilo
na postelích jsou vysoké peřiny
brno má jedna velká ústa
janáčkova akademie múzických umění
má svoje divadlo
ale stánek jí docela chybí
uchazečky v sametových šatech zamítli předem
byla přece sametová
ta naše pravda ta naše láska
je zima že by psa nevyhnal
turisti obdivují neuvěřitelnou trpělivost servírek
den jako pro vraždu
za svobodu bojuje bílá basa po kolena sedřená
gaudeamus igitur
od Luisa
dne 03.11.2012 23:20 ·
27 Komentářů ·
927x čteno ·
To co vyzdvihl Jarek se mně osobně zase nepozdává. Jako by proto už neexistovalo dost zbytečných slov. A tenhle text by si vůbec žádal trochu tříbení, že se nejeví marný, ba právě naopak. Vlastně nic ze Tvých děl. Ale myslím, žes ve stádiu, kdy už Ti každá rada spíš medvědí službou, když nezačneš studuvat řemeslo. Myslím, že dali už Ti někde zmínil. Byla by Tě škoda.
No teď si můžu k výňatku, který pro mě zas kouzlem.:)
nevím proč se u svatého Josefa svítí
proč tak groteskně cizí strom
zakrývá nádraží
No dobře, vyjímám ze svého komentu daliho, by snad nevzniknul dojem, že jeho jména se využívá jak si nepřeje.
Ovšem nemění nic na tom, co jsem napsala.
In, s tím řemeslem - tu budu vděčná za cokoli, co by mi v tom mohlo pomoci, pokud víš o nějaké knížce nebo čemkoli....
Tamten "Jarkův" výňatek - používám tyhle obměny asi častěji (vzpomínám si že naposled na jednu taky reagoval Jarek :))... celkově je z toho textu nejvíc nesnáším, protože to vypadá jakobych se nudila a nevěděla coby. Jsou většinou v budoucím čase a budoucnost mám takovou rozostřenou, snad proto. Každopádně souhlasím že to nevypadá dobře.
VOLNÝ VERŠ A NOVÁ POEZIE
K stejnojmennému článku St. K. Neumannovu ve Scéně z 5. prosince 1913
Psáti o volném verši je vlastně na produktivních básnících; netvořivá úvaha má málo co říci v čistě praktické a formální otázce volného verše, tím méně že není a nemůže být nějaké teorie nebo doktríny volného verše a že tento verš je
především věcí osobního pojetí a individuální intenzity formové.
Už přede dvěma léty psal jsem o volném verši, že “cíl jeho volnosti a pohyblivosti je ryze formální, totiž konstruktivní
cestou organizovaná forma”. “Volný verš” je jen název pro básnickou techniku, jež naprosto není volná a která zbavila
se tradičních příkazů jen proto, aby tím lépe splňovala imanentní zákon básnické formy. Správný volný verš je přísná a
nesnadná veršová technika; je o tolik nesnadnější než pravidelný verš, oč těžší je laborovat v nové formě než hladce
užívat staré, docela hotové a připravené. To vše jest tuším v plné shodě s článkem p. Neumannovým, i nezbývá než
připojiti několik poznámek.
Za přední ctnost volného verše považuji jeho ekonomii. Kdybychom vyňali z “pravidelné” básně všechna adjektiva a
jalová slova, jež básník musí nacpati do veršů, aby nasypal plnou míru odpočítaných jambů, všechna slova, která jsou tu
jen proto, aby udělala kariéru jako rým, všechno, co nefunguje, dostali bychom zjednodušenou čistotnou formu,
ekonomické schéma volného verše.
Ale je tu ještě jiná, nemenší výhoda. Tradiční verš přimyká se jako rostoucí bob k předem postavenému lešení rýmu a
strof, nalézaje v něm celou soustavu opěrných bodů, na nichž se musí zachycovat. Volný verš zbavuje se tohoto
pomocného systému. Každé jeho nové slovo a každá přicházející rytmická vlna vrhá se do nepředvídatelna a razí si směr
předem neurčený.
Ekonomie a svoboda jsou morální předností volného verše, tak jako za morální superioritu “pravidelné” formy vydává
se ctnost poslušnosti vůči uložené neosobní kázni. Pravidlo, tradice, autorita – to vše jsou krásná slova pro aristokratické
umění; to vše jsou modly, jež stejně mohou budit vášeň zbožňování, jako živou chuť k boření. Z vášně a chuti bych byl
proti těmto modlám; za touto vášní a chutí teprva v třetí nebo desáté řadě jsou kritické pochybnosti vůči nim: že jsou
zbytečné a nerozumné; ale v lidských věcech důvody platí jen tehdy, když už je dříve rozhodnuto jinak a bezpečněji.
“Absolutní” prozódie, jak je nám tradována, je zbytečná: rytmus nemá nic absolutního. Je možno neomezené množství
rytmů a každý z nich je schopen jiné funkce, má jinou rychlost, intenzitu i ladění; jsou rytmy těžké, tvrdé, hladké, a
naopak pestré, těkavé a stoupající; dokonce i každá numerická délka verše, i každé umístění césury má svou zvláštní
výraznost. Připomínám tyto velmi běžné věci, aby bylo stále jasno, co prostředků má dobrý rytmik po ruce (je-li
skutečně rozeným rytmikem, jako se rodí tanečník) a čeho se namnoze zříká, omezuje-li se na tradiční prozódii;
nemyslím tím jen zjevné výhody obohacené rytmiky, nýbrž i nesčíslné interesy, pokusy a konečné objevy, ke kterým je
tu příležitost. Ve volném verši každá myšlenka a každý obraz musejí být nově a původně rytmicky řešeny; rytmus je tu
úkolem, který vyžaduje v každém případě odchylného a definitivního zpracování.
Avšak relativnost rytmu znamená více než toto bohatství prostředků, mezi kterými lze voliti. Znamená především to, že
z hlediska čistě rytmického verš “pravidelný” nemá přednosti před veršem “volným”; není důvodu, proč by rytmujícím
prostředkem měla býti jen stejnost stop a proč by jím nemohla býti různost stop nebo i délka slabik, jako ve verši:
Vše v rukou a ústech mých pozbylo váhy a jména.
Slovem, rytmus tradiční je jen jedním případem z množství možných rytmů; je určitou konvencí a není vůbec důvodu,
proč by nemohl býti nahražen jinou konvencí, možná pružnější a umělejší, nebo proč by nemohl býti věcí imanentního
řešení. Naopak jsou tu důvody, aby byl nahražen; pro naše cítění je mechanický, neosobní, snadný, zkrátka příliš
racionalistický.
Rytmus volného verše je zpravidla ve stálém dění a vznikání; stále se mění podle obrazů, jež přicházejí a odcházejí
každý svým zvláštním a nenapodobitelným krokem. Ale nic nebrání domněnce, že by mohl vzniknouti volný verš se
zvláštní statickou čistotou a kázní; věřím, že je možno množství přesných prozódií nebo systémů volného verše, ale
žádná “absolutní” prozódie. Systematizace rytmu je stálým cílem volného verše.
Relativnost rýmu je ještě zjevnější. Z hlediska čistě zvukového “plný” rým není o nic lepší než pouhá asonance, konečný
rým o nic krásnější než vnitřní rým a stejnost vokál o nic hudebnější než různost jich. Naopak, čistě tónově vzato,asonance je zpravidla jemnější než plný rým, tento zvuk trubky v polyfonické skladbě; a více zvukové kompozice než v
koncovém rýmování je ve vnitřním rozeznění vokál, jako například ve verších:
… ohnivý úder z nebe, útrapa ohněm,
když spálen žárem, hrst hlíny na polední skále…
Úhrnem relativnost rytmu i rýmu znamená: z hlediska čistě formálního “nepravidelnost” je stejně dobrá jako
pravidelnost, disonance jako konsonance, disrytmie jako eurytmie, je-li jí užito formálně a zodpovědně. Oblibu staré
prozódie lze si tedy vysvětliti jen tím, že básník hledaje zákonitost adoptoval tu, která tu už byla hotová a po svém
důsledná. Avšak vedle takového zákona dogmatického je tu možnost zákona individuálního, jenž není méně rigorózní a
závazný. Každé nové dílo má míti tento zákon, má býti pořízeno tak, aby ztělesňovalo samo sebou maximum zákonitosti
a správnosti. To tedy jest alternativa staré a nové formy, kterou může rozhodnouti jen osobní volba.
Ještě nakonec bych položil důraz na toto slovo “osobní”. Příliš často se soudí, že hlásiti se k moderní poezii nebo v
daném případě k volnému verši znamená připojiti se prostě k nějaké “teorii”, k nějakému formulovanému “programu”.
Avšak ve skutečnosti to vše jsou skutky osobního rozhodnutí, kterých se musí zúčastniti celý náš obsah, celý náš osobní
dosah. Stálo by to podivně s moderní poezií, kdyby byla jen věcí hesel a programů, kdyby nebyla věcí zcela zvláštních
osob, které se nějak určitě a rozhodně liší od minulých básníků svými požadavky a věrami, svou orientací, svými
potřebami i zájmy, svým citovým i praktickým založením. A jenom toto osobní a jinaké, co je odlišuje, může pozitivně
rozhodnouti ve volbě mezi hotovou formou a nalézáním nových forem, mezi tradicí a novostí, mezi poslušností a
experimentací, mezi opatrností a rizikem atd.
Věřím, že nové básnické osobnosti, blízce příbuzné se všemi novotáři našich dnů, s dnešními kubisty, se všemi, kdo
přesně zapadají do přítomného duchového hnutí, nemohou se v těchto alternativách rozhodnouti nějak dvojznačně.
Věřím, že volný verš přiléhá těsně k tomu, co má nová poezie vnitřního a hermetického, a v tomto smyslu že je nejlepší
ze všech možných veršů a technik; právě tak jako kubistická technika je nejlepší ze všech možných, jelikož je
nejadekvátnějším zvnějšením moderní povahy výtvarné. Proto otázka, má-li neb nemá-li volný verš být, není vůbec
řešitelným problémem; neboť volný verš je jen produktem historie, která probíhá uvnitř a není diskutovatelna.
Scéna 27. 3.
Domnívám se, že od dob kdy pan Karel Čapek psal tento text se nic moc nezměnilo. Tudíž dle mého nezbývá než studovat dostupnou literární teorii o verši vázaném (tady bych nejspíš požádala daliho nebo dajaka, z čeho že načerpávali, neb je považuji oba za vzdělané a dobré básníky ve vázaném/pro mě je to jako amatéra prakticky všechno co najdeš v knihovně, knihkupectví nebo na netu) a následně čerpat a objevovat z již publikovaného verše volného, tedy přímo z živých textů autorů, poněvadž jsem do této chvíle skutečně nevynašla ucelenou teoretickou učebnici o verši volném (ale někdo ze zdejší možná přece a dá nám echo). Tudíž čtu podle času a svého vlastního založení, čtu co mne zaujme, když se mi pod ruku dostane.
Já sama doporučuji například knihy
Dějiny českého volného verše/Červenka Miroslav
Kognitivní interpretace českého verše,Význam a subjektivita v lyrice, Lyrický rytmus/Jiráček Pavel
nebo
Nejlepší české básně, což je výběr literární děl z produkce knižní i internetové (pokud vím, jsou již v oběhu tři), antologie, z výběru znalců poezie jako jsou Petr Král, Jan Štolba, Karel Piorecký,Karel Šiktanc, Jakub Řehák, Miroslav Topinka a zároveň i literární počiny těchto zmíněných.
Tak nějak k věci o řemesle přistupuji alespoň já sama a nemohu říct, že by mi přece jen něco nedalo. Uvidíme jak daleko se dá tímto způsobem dostat. Ale možná má někdo i jiný způsob a přihodí slovo.
zaujímavo lavíruješ medzi svetom vnútri a okolo
príjemne sa to číta, no sú tu aj pasáže, ktoré by som azda oželela
pretože ku mne neprehovorili..zrejme moja vina
vďaka, In..priznávam červenajúc sa, že ja tieto veci vôbec
ale vôbec nemám naštudované
píšem ako cítim
tak si to ukaldám ako prvé tam..do oblíbených :)
Psáti o volném verši je vlastně na produktivních básnících; netvořivá úvaha má málo co říci v čistě praktické a formální otázce volného verše, tím méně že není a nemůže být nějaké teorie nebo doktríny volného verše a že tento verš je především věcí osobního pojetí a individuální intenzity formové.
Děkuju za inspiraci. Jak jsem četla toho Čapka, tak čímdálvíc mám pocit, že volný verš není volný jen tím, že se nerýmuje, ale že to slovo "volný" tam znamená ještě něco jiného - totiž že psát volný verš velmi přísně vzato nemůže naučit nikdo nikoho, volný verš musí být tak volný aby byl řečí jednotlivce se všemi jejími specifiky a přitom byl současně prařečí jíž rozumí každý. To neznamená, že literární teorii nečtu a nebudu číst. Právě naopak! Ale asi se z ní nikdy nenaučím vycházet, myslím, že literární teorie ač se tváří jako věda je v základě založená na jakémsipocitukterýkdysiněkdoměl. Přiznám se, že se někdy až stydím co jsem přečetla poezie a básnických rad bez toho, že bych se poučila. A taky se přiznám že nemohu nikdy číst knížku se zaměřením na interpretaci (vycházím z několika nezdařených pokusů), protože interpretace je pro mě něco tak osobního, možná i intimního, že nepustím žádného autora aby mi do toho mluvil, vím, že moje poezie by se rozpadla. Navíc literární teorii píšou lidé se kterými nesouhlasím v mnohém a většinou ani v tom, že by uměli psát. Navíc jakákoli literární teorie napsaná ráno bude už večer zastaralá. Vycházím radši z lidí, nechávám je mnohdy trpět nad svými básněmi (zvlášť ráda ty, kteří poezii nečtou a vás) abych věděla jak to napsat aby rozuměli. Noa proto asi bude nejužitečnější se teď zeptat jak bys tenhle text napsala Ty. Nebo co přesně myslíš tím tříbením, kterého je tu třeba. A díky - především za trpělivost.
Jarku... já žádnou pasáž nezpochybnila, jen jsem napsala že mě štve že to neumím napsat jinak. Vždyť jsem ji tam nechala navzdory tomu že mě trochu rozčilovala, tudíž jsem k tomu měla jakýs důvod, no :)
Jéžiš, dali, já to přece četla. Mohla bych Ti odpovědět např. dalším výkusem ( a nebyl by z toho článku jediný)
“Volný verš” je jen název pro básnickou techniku, jež naprosto není volná a která zbavila se tradičních příkazů jen proto, aby tím lépe splňovala imanentní zákon básnické formy. Správný volný verš je přísná a nesnadná veršová technika.
Ale nejde mi přece o to se přít, nýbrž o jediné, o snahu nalezení základních vztyčných kamenů, které doposud nebyly nijak blíže interpretovány(totiž jen potud pokud vím) jinak než co dostupné, byť právě úryvkem, který jsi uvedl. Možná že i já mám nějakou představu, ale doufala jsem, že víc hlav víc ví, zvláště pak proto, že se zajímáme o společné téma.Nebo aspoň myslím, že tomu tak je. Doufala jsem, že i někdo jiný podobné studuje a již si jaksi ucelil představu, alespoň z kraje.
Bludičko, určitě jsou ke každému dílu nutné individudální schopnosti, o tom žádná. A věřím, že tak jako je možné postavit stabilní dům bez předchozích zkušeností nebo vhodné techniky, je možné psát dobré básně. Ale také věřím, že znalost techniky nám práci dovede ulehčit a zároveň nám dovoluje a přímo si žádá objevovat nové, mnohdy i lepší, pružnější způsoby k vykonání konečného produktu. Ať už se jedná o cokoli.
Sama toho ještě mnoho nevím, a mnohdy se také červenám (tak bez obav a vůbec). :)
Je to plne obrazu,nektere mi trochu klouzou mezi prsty,diky neznalosti realii,o to vic je podivny,ze jsem si to stejne poslepoval.v svateho Josefa se svitilo na postelich jsou vysoke periny Brno ma jedna velka usta...
Moc,moc zajimave.cele
Inka, Čapkova vypätá adorácia voľného verša a jeho znechutenie veršom viazaným je fajn, má šťavu, pádnosť a zaujatie, ale má aj jednu chybu. Sto rokov.
Píšeš: „Domnívám se, že od dob kdy pan Karel Čapek psal tento text se nic moc nezměnilo.“
A ja si myslím, že zmenilo.
V čase keď to Čapek písal, ešte stále rezonoval lumírovský básnicky odkaz, ktorý kriticky uchopil aj Červenka:
„Lumírovský verš (nejen verš vůdců školy, ale nyní i značného množství epigonů) byl charakterizován několikrát, a to velmi přesně, těmito rysy: automatizovaný poměr jazykového materiálu a metra; veršová intonace mechanicky spjata s metrickým členěním; bohatá, rozrůzněná, výrazně vystupující intonace větná, která se opírá o složitou syntaktickou stavbu a projevuje se především mnohotvárností kadencí na konci verše; oslabená pozornost k jednotlivému slovu, potlačení slova a jeho konkrétního významu perifrázemi, hromaděním synonym apod. [...] Právě tak se v očích vnímatelů postupně znehodnocuje lumírovský rytmický ideál vybroušeného, hladkého verše, v němž nedochází ke konfliktům mezi normou a její realizací. Často opakovaná zásada této školy, podle níž vznešená myšlenka má být proslovena vznešenou, přesnou, pečlivou formou, je zcela nepřijatelná pro mladší autory, jimž každá norma mohla být porušena ve jménu výraznosti a individuálního odstínu myšlenky“
Ale čo z toho platí pre súčasný viazaný verš? Aké prvoplánovo karieristické, aké jalové slová, aké adjektíva, čo nefungujúce by pán Čapek vyňal napríklad z tejto básne Vojtecha Kondróta, aby dostal „zjednodušenou čistotnou formu, ekonomické schéma volného verše“?
Krajina
Lov
začína
hmlou
Aleje
prv
zaleje
krv
Zrána
osve
spíme
(Brána
v Osvien-
čime)
Vybral som extrém, štrnásťveršový sonet o trinástich slovách, ale to len preto, aby sa neaktuálnosť Čapkových slov lepšie odrážala. Tiež by som mohol citovať voľné verše, ktoré vnímam len ako k smrti nudný slovotok, šedivú šlichtu bez chuti, vône i nutričnej hodnoty a s rytmom baletky v rozmočenom oranisku, ale také si každý nájde sám; na literárnych weboch ho neminú ani keby chcel.
To že je voľný verš náročnejší ako viazaný je už taká dosť otravná klišémantra. Prečo potom drvivá väčšina diel v kategórii Vázaný verš ostáva v rovine nemotorných a naivných pokusov oň? Naproti tomu je dnes v metricky nenormovaných veršoch hranica medzi voľným a svojvoľnýn/ľubovoľným už načisto rozostrená, takže za voľný verš možno prehlásiť všetko čo nie je „od okraja po okraj“ a nie, že nie, lebo opak sa prosto nedá dokázať. Aby sme si rozumeli, neopovrhujem voľným veršom, vôbec nie, len si myslím, že tomu s ktorým sa stretávam väčšinou chýba... no čo, dohája? Nejaký nosný postreh, silný nápad... Mám rád Miroslava Holuba, ktorý písal výlučne voľným veršom (podobne tak Štefana Strážaya či Pavla Hudáka) a ten také postrehy a nápady má, aha:
Syndróm rovnoběžek
Dvě rovnoběžky
se vždycky setkají,
pokud je kreslíme vlastní rukou.
Otázka je jen,
zda před námi,
nebo po nás.
Jestli ten vlak v dálce
jede dopředu,
nebo couvá.
Dobré, nie? :)
Odporúčaná lektúra:
Zdeněk Kožmín / Jiří Trávníček: Na tvrdém Loži z psího vína (Česká poezie od 40. let do současnosti)
Ján Gavura: Lyrické iluminácie (Súbor básnických kritík a interpretácií)
Valér Mikula: 5 × 5 a iné kritiky
Miroslav Válek: Inšpirácie (Výber z úvah o poézii)
Viliam Turčány: Rým v slovenskej poézii
Jozef Urban: Utrpenie mladého poeta
Josef Hrabák: Poetika
Josef Hrabák: Studie o českém verši
Tibor Žilka: Poetický slovník
Stanislav Šmatlák: V siločiarach básne
Ján Šimonovič: Próza v básni
Miroslav Červenka: Šestero revolucí ve vývoji novočeského verše http://www.ucl.ca...tiI/29.pdf
Petr Plecháč: Struktura a modality rýmu v české poezii 90. let 19. století http://theses.cz/...364463.pdf
Petr Plecháč: Princípy výstavby českého verše http://theses.cz/...ertace.pdf
Pavel Šenkapoun: Písňový verš Karla Kryla a Jaromíra Nohavici http://theses.cz/...aceDEF.pdf
Lucie Kropáčová: Poezie J. H. Krchovského http://theses.cz/...374281.pdf
Literárne časopisy: Host, Tvar, Aluze, Romboid, RAK, Slovenské pohľady.
Omlouvám se za svou neaktivitu v poslední době. Mám nemocné dítě, jezdíme každý den na injekce do nemocnice a moc toho také nenaspím, takže jen krátce k dajakbolovu komentu.
Fajn, stejně si stojím za svým, že za těch sto roků se ve výkladu ''učebnicového'' volného verše mnoho nezměnilo.
A možná jsem se nevyjádřila dost přesně, výraz řemeslo vztahuji zejména na verš vázaný, proto jsem vyzvala Tebe a daliho k promluvě (myslela jsem, že je zřejmé, a když teď znovu hledím,chápu, že úryvek od pana Čapka může jaksi vzbuzovat protichůdné myšlenky) neboť sama na verš vázaný ''krásný'' nedosáhnu a zabavuji se především veršem volným, i když jsem toho názoru, že nejdříve je třeba zvládnouti jaksi právě verš vázaný, z hlediska posloupnosti vývoje, neboť tak nějak uvažuji s časem i proti němu.
Zkrátka vzhledem k tomu, že jaksi není úplně zřejmé co za volný verš považovat a co zas ne, nelze nazývat zcela verš volný, s průhlednou pointou řemeslem.
A pokud jde o poezii, kterou zmiňuješ, pak Syndróm rovnoběžek je jistě zajímavý počin, ovšem pokud jde o mne, pak pouze z hlediska filozoficko-vědného. Za volný verš mohu považovat jen stěží. A zkuste mi někdo oponovat, když to po literárně-teoretické stránce někdo dokážete. Pokud to přece jen někdo dokáže, pak se skutečně za těch sto let něco změnilo.
Dál báseň Vojtecha Kondróta. Nevím, jak by se vyjádřil pan Čapek. Pokud jde o mě, zekonomizovala bych především prostor, plochu do které vepsáno. A ano, je to extrém, a dle mého laického soudu založen především na zvuku, ve kterém je poezii - pokud jde o slovo zase poněkud upřeno.
A ono, kdyby každý jen nevykusoval co jednoho za srdce tahá a kde mu v žebrech praskají železné obruče, a uvažoval jaksi na širším prostoru...možná bychom došli dříve. Ale možná že také ne.
Dobrou noc.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
