Jedni šetří, jako by měli žít věčně, druzí utrácejí, jako by měli hned zemřít. (Aristoteles ze Stageiry)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - zbylé formy » umíme to i přes pražce

umíme to i přes pražce

1
ne, nejsem opuštěná
sešli jsme se na prázdné lavičce
tys mluvil já byla tvoje dcera
mezi prsty tvoje slova
přesněji: pokud nepomyslím na letadla
tak na té lavičce nebylo nic
promluvila jsem se do němoty

2
moje kamarádky mají hodný kluky a vrnící auta
já mám knížku o mediokracii a vlakovej sen
je to i na maturitu málo
na úsměv málo
na těžké srdce moc
ale to jsem já

až na ten úšklebek
co mi ne a ne zmizet z pravýho koutku
ne a ne se napřímit

3
v chrámu Panny Marie v řetězech
jestli se potkáme tak tam
věř mi

věř a ani na chvilku mě neopouštěj
víš jak je to dál
jinak totiž naše srdce sní

jako jablko

Komentáře

13.11.2012 13:56

dali

nádhera

13.11.2012 17:12

Vorona

ani jsem si jí tady nestačila všimnout, až po Daliho komentu...ano, skvělá :-)

14.11.2012 20:25

Marta

výborná práca, Luis
text vo mne vyvolal pocit akoby si sa vymkla sama sebe a povedala si
„..no tak ti to poviem zmostadoprosta.."
mne jemu sebe jej.....

baví ma to čítať už neviem koľkýkrát

15.11.2012 20:32

Stinohra

promluvila jsem se do němoty

hodně dobré, luis.

16.11.2012 09:40

leporelos

2 se mi líbí, 3 se mi líbí a 1 se mi líbí taky. celé se mi to líbí.

04.02.2013 23:39

Indigo

Hm. Vadí mi ty čísla a trojka, co to s ní jenom je? Rozpadla se mi pod očima a tím i závěr, který jsem prostě nedostala. Nedostala, no.

06.02.2013 12:40

Luisa

Ty čísla mně s odstupem taky... ta trojka. Ona totiž není nějak zásadní. V jedný pohádce je ve skále přidělaný srdce nějaké černokněžnice a ten princ ji vysvobodí a pak se z toho srdce stane jablko. Je to strašně divná pohádka, padají tam pořád kameny. Nevím, viděla jsem jí jednou když jsem byla malá. To je všechno.

Přidat komentář a avízovat

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Výborné	100%	[2 Hlasů]
Chvalitebné	0%	[Žádné hlasy]
Dobré	0%	[Žádné hlasy]
Dostačující	0%	[Žádné hlasy]
Nedostačující	0%	[Žádné hlasy]

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES