mojí taky, tětivou, myslim, je to dobré... jen se přiznávám, že jsem se po druhý sloce trochu tématicky ztratila... jako by ty první dvě byly vyznáním a tys ve třetí najednou skočila k sobě samé... ale třeba je to záměr a třeba to vidim uplně špatně...
inverze zvážím, já je používám naprosto podvědomě - chvíli jsem musela hledat, co tím jako myslíš, Marto :) - a důvodem je asi nános patosu, který jsem si zvykla při svých pokusech používat, někdy možná kvůli těm přízvukům, ale to jen pocitově, možná mi pomůže, když napíšeš, kde Tě to nejvíc vyrušilo...
A ty dvě druhý sloky...super, co píšeš, Stínohro: už druhej den jsem si říkala, že by ty dvě (opět) šly ještě ladit a tím, cos napsala, mlátíš hřebík do hlavičky...!
je sice záměr, že píšu o sobě, ale není to dost provázaný, snad...celý je to o zkušenosti, nemělo to bejt vyznání někomu, /i když/ ale vyznání zkušenosti, takže je tam pokus o časovou linii.. nejdřív, posléze, a pak pozvolna a naráz.. :) :/
vlastně vznikla tahle díky Oldřichovi :)
je to propracovanej pocit zachycenej v (cover)
PS. kromě tětivy, která /ou jé, mám radost za ten obraz/ by mě docela zajímalo, co ve vás způsobil "dravec ve vlasech"
jo, ten mě taky zaujal, dravec ve vlasech... akorát přemejšlim, jestli tomu obrazu věřim nebo ne. Ta pochybnost spočívá v tom, že dravce beru jako výraz určitý nespoutanosti, volnosti, odvahy postavit se čelem k čemukoliv... jenže, co dělá sakra ve vlasech? Neměl by být někde... někde uvnitř? Takže když se to řekne takhle, tak mi to evokuje obraz ženy, která se nebojí jen naoko, která chce být odvážná, ale ve skutečnosti je hrozně vyplašená a ten dravec na hlavě jí vlastně svým způsobem děsí.
Líbí se mi jak ohýbáš zvuk, jen mně na úkor textu? Říkám si, pomáhá, nebo ubližuje textu? Asi pomáhá,páč ten zvuk je jedinej, co mě u toho textu přidržuje.
Stinohro, dík za vyjádření - dravec jako symbol vnímám zhruba podobně a ve vlasech je právě uvězněnej v žaláři, jak chtěl zmizet při rozbřesku... takový povědomí, nesení si vzpomínky - obraz, kdy uvězněnej zatíná do hlavy spáry. Neděsí ji teda, nese si ho, akorát má kvůli němu dost bolavou hlavu, což měla bejt symbolika až fyzicky prožívaný krutosti odtržení..
Původně vzniknul jako představa, že než se vydám do dalšího dne, dám si ho do vlasů místo mašle, teda aby mi hlídal hlavu, hlídal smělost, ale to je přesně taková "noční" představa a když pak se do těch ulic napřímím, stane se to, co v noci není zřejmý...že totiž se přece dravec zamotanej ve vlasech může zbláznit.
A že z toho máš popsanej pocit mi při další práci pomůže
Indigo - děkuju za uznání na poli melodie a zvukomalby (jestli Ti dobře rozumím..)
A Oldo :)
1 - jsem moc ráda, že se vyjadřuješ, jak jsem psala, vykřesala jsem to z (cover) díky Tvejm vybranejm postřehům
2 - beru a popřemýšlím ještě:
střepy lidí
půjdou zjemnit, jde mi tam jen o vyjádření, že jsou v tu chvíli stejně "neúplný" jako já a obraz střepů v kontextu dalších Ano působí snad už přehnaně
+ souhlasím s rozložením
Sny olámat prožitky shrnout
a představu mít reálnou
protože máš recht, že obsah tam snad hovoří sám a nepotřebuje "podtrhnout" (ale "Žer!" bych si vůči Tobě ještě nedovolila, to mi věř :) )
+ popřemýšlím nad
další
den
před sebou
ne že bych nevěděla, jak skončit, ale - jo - nevim, jak přesně předat ten pocit, takže popřemejšlim
3 - rozsekání ve 3. verši první, 4. v. druhý, 3. v. třetí a 2. v. čtvrtý jsem tentokrát precizně použila místo pomlček, rytmicky to tentokrát sedí přesně (jen čtvrtá není 8-9-8-9-6 jako druhá, ale 8-8-8-8-6) a rozsekaný to je protože to není např.
kolem úst rána šablony
ale
kolem úst rána
šablony
atp v ostatních třech případech
4 - uznávám, že žalář břitva a střepy jsou pateticko-klišoidní výrazy tečka Nicméně jsem se je pokusila použít v neklišoidních a nepatetických obrazech (žalář z vlasů pro dravce, střepy jako kousky, bez záměru k ostrosti a břitva na tváři jako to, co stírá pěnu od úst rána, to co hladce až užitečně, normálně, příjemně vítá den, míjí tvář, neřeže, jen obtahuje a říká...dobrý ráno... a přece vytrhuje od ohnivejch tanců...) ovšem jak můj pokus působí, je věc další. OK a dík.
a to je taky naprosto v pořádku, že vyjadřuješ ten pocit. Díky vyjádřenejm pocitům lze poskládat, jak "vyslovené" vlastně "zní" :)
tož tak.
každej jeden pocit navíc je fajn vědět.
ještě - jak se teď tím textem zase zabývám, Stíno, došlo mi, že nemůže bejt uvnitř, ten dravec. Já ho totiž myslela spíš jako vtělení než metaforu. Jako skutečnýho svébytnýho dravce, kterej patří k ní...
něcojako Tracyho tygr. Akorát by měl poletovat, že jo, což už je záměrem textu znemožněný.
zajímavý, že sem si na něj nedávno vzpomněla, na dravce jednoho... uvězněnej ve vlasech, ne protože chce, protože musí, ubitej každodenností, lidma, co uměj chodit jenom ve střepech břitvou po tváři... možná stejnej jako ona, neříkám, že ve skutečnosti, ale tou básní ano.
a uvězněnej dočasně, v těch vlasech...
Saroyan se seknul, bylo to takhle:
"cvrčka měla orla, byl to sice luňák hnědý, ale co na tom, pro cvrčku to byl orel. Měl krásně zahnutý zobák. A takto cvrčka svého orla získala..." :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
