Zelené sklo odráželo barevnou míchanici, na níž se podílel semafor spolu s několika domy, loukou a parkem splývajícím s lesem.Od řeky sem doléhalo volání vodáků. Na nedalekém nádraží dýmala parní lokomotiva, která občas jezdí údolím Sázavy pro zábavu. Posádka se během cesty, jak už je zvykem, trochu nalila, takže se odjezd opožďoval.
Okolo lahve běžela myš. ,,Hele, láhev, copak v ní asi je?" Koukala žádostivě na hrdlo. Tyčilo se moc vysoko. K myši se připojila žába.Také ona by ráda ochutnala tu zvláštní tekutinu. Sklo je hladké, láhev těžká.
Od nádraží něco zarachotilo. Opilý topič se netrefil. Hodil lopatu plnou uhlí na střechu čekárny.
Hluk vyplašil zajíce a ten běžel kolem zvířátek. Zvědavost mu nedala, aby se nezastavil. Když mu žába pověděla vše o té lahvi, zkoušel skleněný válec nahnout.,,Mám malé packy, klouže to," řekl smutně.
Na Šternberku již svítila světla, když přes železniční přejezd přišel medvěd. Myši, žáby a zajíce si skoro ani nevšimnul. Hned se hrnul k láhvi.Uchopil ji zkušeně tlapami. Láhev se však přetočila. její obsah crčel kolem. Politá zvířátka odtud pelášila pohoršujíce se:,,Fuj,my to ale smrdíme!"
od rajmund
dne 20.03.2012 12:26 ·
5 Komentářů ·
972x čteno ·
Něco jako malí a velcí.
Člověk se považuje za pána tvorstva, medvěd možná za pána nad zvířaty (využít lva v údolí Sázavy...ano příběh by působil ještě podivněji.)
Sice každý svého druhu, nicméně příroda jsme my všichni. Ovšem medvěd na to nedbá, stejně jako člověk. Díky své '' nadřazenosti'' se ujímá svého bez ohledu na širší souvislosti.
Ničeho jiného nejsem sto se z textu dopídit. I tak to byla fuška.
Skoro jakoby Daniil Charms a jeho nonsensové povídky, třeba Čtyřnohá vrána. Myslím, že pídění je tady zbytečné. A že tu jde jen o ten úsměv za těmi řádky, no. Možná trochu sarkasmu, ironie, moudrosti, nevím. Nechce se mi ten výraz definovat. Ale asi rozumím, no. I když by to chtělo ještě trochu přidat tomu příběhu na barevnosti či kontrastu. Například první věta mi přijde taková utahaná.
mě to právě celé přijde utahané. Připomíná mi to dědečka v houpacím křesle, který má uspat vnoučata, ale tíha jeho vlastních slov uspává jeho, než ratolest.
Jak jsem jednou slyšel od neznámé v šalině "Malej už spí a velký ještě nevstal." - takhle to na mě působí. Forma dávno zhasnula a obsah ještě nepřišel. Nechci soudit zda špatné/dobré, prostě (opět si vemu slovo od Luisi) utahané. Moralizující povídačka bez morálního ponaučení; pseudo bajka.
Jen se zeptám, proč dvě barvy textu? Zdůraznění významnosti nebo žánru?
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
