Je to zajímavě obrazné. Zásadní místo - kde je připíchnutý ten anděl - není jasně určené, od toho se ale mnoho odvíjí. Dílko na mě působí jako forma deníku. A odmítám si připustit, že jde o něco méně složitého, než jak ten text vnímám. Mám rád díla, ve kterých se nevyznám a zároveň jim nemůžu přiznat jakoukoli přímočarost, povrchnost. Nejsou nabíledni. Působí na mě jako docela obyčejná, tak dokonale obyčejná. Možná ale vnímám moc kompaktně. Těžko se dokážu obejít bez nějaké části, nahradit ji. K tomu ještě směřuji. Tohle jsou (pro mě určitě) ta nejlepší díla. Na talíři nic nenaservírují, člověk musí nejdřív hledat sám, nakonec ale hledá sám v sobě. Není snadné stvořit podobné dílo.
Jako perfektní příklad té nálady bych odkázal třeba na film Turínský kůň, režie Béla Tarr. Ale to už odbíhám. Palec.
už je to spíš taková tradice a už jsem si na tu tvoji věčnou nespokojenost i zvykla...nikdy nebudu psát tak, abys ty byla spokojená a ani se o to nesnažím:-)
Ježiš, dyk já taky po tobě nechci abys ses snažila o text se kterým bych konkrétně já byla spokojená. Ale jestli vyvěšuješ svuj text pro všechny kromě mě, no tak co Ti mám na to říct.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
