Otevřela ledničku a z prostřední přihrádky vyjmula kuřecí prsní řízky ve vaničce. Měly celou poličku jen pro sebe. Na okamžik jí ta flákota masa připadala stejně osamělá jako ona.
Rádio hrálo a kuchyní poletovala moucha.
Neobratně se otočila a položila krabičku na kuchyňskou linku, potom jedním profesionálním pohybem nože zabila igelit, kterým bylo maso přikryto. Byl to promyšlený mord. Vyjmula řízky a postupně je na dřevěném prkýnku nařezala na středně silné nudličky. Pokrájené maso vhodila do mísy se směsí oleje a koření. Zamíchala holýma rukama. Opláchla nůž a pustila se do krájení brambor.
Stál pořád na prahu, koukal na procházející lidi, na procházející holky...
Jak dlouho už?
Přešla k otevřenému oknu a spatřila jeho stín.
Hodiny ukazovaly jedenáctou, ale mohlo být úplně klidně deset nebo dvanáct.
Do sklenice si nalila vodu z kohoutku a vydatně se napila.
Vteřina a další
tatam.
Zmizely v nenávratnu.
A ručička mimo čas tepe do poledne.
Bolí jí záda, dnes víc nebo míň než obvykle?
A další vteřina, minuta…
Rozpálila elektrická kamna a na pánvi zpěnila na drobno nakrájenou cibulku, vsypala připravenou směs a pomalu, trpělivě míchala. Maso zesvětlalo a zkřehlo. Vypnula sporák a přikryla pánev starým hlubokým talířem. Koukla pod pokličku vedlejšího hrnce, kde poklidně probublávaly brambory.
Psovi pořád nikdo nedal.
Otevřela skříňku nad dřezem a vytáhla dva hluboké talíře, které připravila vedle sporáku. Vzala prázdnou misku z pod stolu a v předsíni hrábla do velkého pytle s levnými psími granulemi. Vrátila se do kuchyně a strčila mísu zpět pod stůl.
Byl to jeho pes.
Do místnosti oknem svítilo slunce a jí náhle oslnil lesk něčeho kovového na kuchyňské lince. Byl to jen mžik, který zazněl dopadem kovu na zem. Moment, který nebylo možné přejít pouhým mávnutím ruky před obličejem. Mávnutím ruky, kterým zaháněla všechno nepatřičné. Všechno, co jen trochu zavánělo něčím novým, změnou, větou, slovem, které nespadalo do kontextu jejího vnímání reality. Vzala do ruky dlouhý nůž, jehož čepel byla původcem lesku a dlouze se na něj zahleděla. Obyčejný nůž s černou rukojetí. Palcem zkontrolovala ostří a znovu z okna pohlédla na jeho stín.
Teď nebo nikdy.
Položila nůž zpět na linku a vypla brambory.

  od Stinohra dne 17.12.2012 08:25 · 5 Komentářů · 436x čteno ·