zbavena holubice sluchu čichu
vícehlas navede ji domů
v klidu tichu
v žádném čase
a mého času navzdory klidu
při hmatu chuti i hlasu
při pěti svých i já
při smyslech že nechápu
na přesných dvanáct trojmo k sobě
vždy doléhám
znovu nechávám se tikat
včas je svět to co si myslí většina
železná košile mi dolámala peří zrak
tu ležím/mé ruce a ručičky
ani nevzlétnu
hlídám se od domova
od Indigo
dne 21.12.2012 21:46 ·
6 Komentářů ·
385x čteno ·
Hned po ní mě napadlo, jaký by to bylo dostat se Ti do hlavy, a chvíli se tu rozhlížet.
Jsem tady.
Moc místa tu není, zato k vidění věci zvenčí jen slyšené, nerozpoznané, nebo spíš raději nerozpoznané, a teď o dost blíž. A možná o to hůř.
Prohlédl bych nejspíš, však o uspokojenosti z napití se ode dna trochu pochyb.
Tady venku je kůra na povrchu jen naprasklá, pukla by beze zvuku, ale někdy je asi lepší jen nahlížet a domnívat se, než cítit všechno pod ní - snad porozumíš, co chci říct.
Za ty pocity, který umíš vytvořit.
Je to celé dobré. Přála bych si někdy aby nikdo nemusel takhle psát. Mám Tě ráda i když Tě neznám a i když takové věci se neříkají v komentářích na internetu. Po tyhle tři věty k tomu mám co říct. Tu první podtrhávám.
koule na noze, všech pěti pohromadě. proto sem začal cintat svoje věci, lítat...píšeš krásně, nacházím v tvých básních co tam není? je mi to fuk, když jinak neumím a necítím, nesmírně zajímavá Ingrid, tady snad trochu přístupnější, než je obvyklé.přidám se.
"zbavena holubice sluchu čichu
vícehlas navede ji domů
v klidu tichu" - tady se tedy nechytám, zbavena sluchu, vícehlas, ticho - jediné vysvětlení, co mě napadá, jsou halušky
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
