Zasáhla. Na tak malém prostoru a přece si tento text dokázal vytvořit s mým čtenářem (dokonce i s tím co za čtenářem) pevné a nezaměnitelné pouto. Přesvědčil mne, že to co píšeš, jsou moje slova, doposud nevyslovená, že to co píšeš, jsou moje otázky, co ve mne dosud nestihly uzrát pro správnou formulaci...až dnes došly cíle...tady a teď...
myslím si že kousek tý poetiky v sobě máš
možná ten textík chtěl ještě něco málo, je to pro mě takovej fragment, a já vlastně nevím kam s ním, jestli něco uvozuje, nebo jestli je něčeho vyústěním
asi se nevyjadřuju dost přesně, ale viděl bych to raději jako součást většího celku (a nebyl bych to já kdybych se nepohoršil nad labutěma, to slovo v básničkách osobně nemám rád, a vlastně ani jinde), přesto
myslím si že s tím cos vložila můžeš být spokojená
jestli něco uvozuje, nebo jestli je něčeho vyústěním
Když o tom tak přemýšlím, tak je spíš takovým plynutím odněkud někam, přitom asi nikam neústí, ale plyne, no. Neřekla bych, že to je fragment, protože fragment je časově omezený. (Na labutích je dobrý aspoň že jsou bílý a ta barva se hodí snad ke všemu.)
A k té zmíněné agresivitě... Já bych to tak nepojmenovala, ale jak se čtenáři zlíbí. Taky to nemusí být špatnej obraz taková agresivní šílená labuť, která se rozhodne vyletět a s jestřábím zaujetím rozcupovat měsíc. Já tam vidím labutě slítající se na měsíční odraz ve vodě. A tady bych nejradši mluvila také z pozice čtenáře. A baví mě Vaše ohlasy.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
