Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - volný verš » v prenajatej krajine
v prenajatej krajine
spieval len pre mňa
cez obedňajšie prestávky
clivú pieseň..tú o Poľane

hĺbkami bez brehov vyzváňal keď mi bolo pusto
opierali sme sa o seba
bez sebeckých dotykov rúk a pier
...........
...........
..........predtým
..........nikto nespieval len mne
..........ešte aj tie od mamy pred spaním
..........keď sme sa blažene mechrili v perinách
..........staršia sestra oberala o refrén
........../necvrlikaj už! spi!/
...........
...........
...........
mäkučko som slzila
..ty si predsa blázon..
..ako ťa môžem nemať rada..


môj zvon s ľudským hlasom
nosí so sebou svoju nepoznateľnosť
vždy ho počujem

keď osamiem v údolí pri Jordáne
posilnená
ušľachtilým napätím medzi nami




.
Komentáře
10.01.2013 17:12 Jaroslav Vraj
avatar poslední sloka a "ušlechtilé napětí"- to mi zní trochu, jak by to řekl, pateticky?
zatím si stále pamatuju Tvůj hlas, takže si ho i tady představuju a poslouchám, ale jednou mi ho zase budeš muset připomenout v nějaké nové :)
Velmi příjemná pocitovka, ano...
11.01.2013 10:15 Indigo
avatar medzi nami je tam toto právě o dost navíc.O to víc, že v závěru.
Jináč nemohu jinak než přiznat duši textovému tělu, že leccos spadlo z toho stromu, mi k nohám tak akorát a stupňovalo, že to vlastně bylo v úrovni mých očí, tak mimochodem a přece přímo.
11.01.2013 15:01 Marta
avatar maaty, neblázni!!
"krása slova exituje"

:)
viem, existuje
aha ho, jedno písmenko a čo narobí
ďakujem
11.01.2013 15:04 Marta
avatar hej, Jarek, možno je to taktrochu patetické
no ja som ti raz nevedela ináč nazvať to, čo bolo medzi
lyrickým subjektom textu a tým zvonom: bez dotykov rúk a pier
tak som asi skĺzla tam, nuž čo
/no možno skúsim nejakú zas..nech ti môj hlas nevymlkne :)/
11.01.2013 15:11 Marta
avatar chm..sú texty, ktoré musím v istom bode - stupni zo seba dostať
a skoro mi je jedno či padnú nepovšimnuté k nohám na úroveň očí alebo len tak do piesku..viem jedno: dnes by som to už takto nenapísala
nie preto, že by nechcela..nedokázala
tak je to

ďakujem In, za odozvu
19.01.2013 20:40 Marta
avatar ten záver hovorí o tom, že aj keď zuneniu zvona celkom nikdy neporozumiem
jeho hlas mi pomáha
pri hľadaní smeru cesty i Cesty (preto ten Jordán)
tak akosi som to, Ol

a ver, sú také Priateľstvá
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Výborné Výborné 100% [1 Hlas]
Chvalitebné Chvalitebné 0% [Žádné hlasy]
Dobré Dobré 0% [Žádné hlasy]
Dostačující Dostačující 0% [Žádné hlasy]
Nedostačující Nedostačující 0% [Žádné hlasy]
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop