ha, ten obraz je jak knížka, páč kdykoliv znova okem zalistuju,
pořád tu cos k uvidění -
klec mýho papouška, další židle v culíku,
francouzkej baret z dob "četníků",
drahně let se ohejbající strom,
a pak taky že přemejšlím, komu z těch dvou
vystříkla ta hořčice - zdá se, že jí, dle sklopenýho
pohledu...:)
A já si nemůžu pomoct. Mně ten mladík (i když je nejspíš geneticky mixlej s nějakým osho-orientálcem, děsně mi nečím připomíná prófu. A je to fotograf. A ona je trochu podobná Stínohře. A ten šeřík ve vázičce, to jsem já. Jsem děsně fialově zvědavá a mám zelený uši.
A setkali se v šedesátých, to je jasný.
In, tak od toho orientálce není daleko :-)
...je to ze scény tureckého seriálu
Tisíc a jedna noc :-)
jinak tvůj příběh mne zaujal a nad tebou "šeříkem" jsem se dost pousmála :-)
jo, asi se tady dá vymyslet spousta příběhů, od hořčice po romantické šedesátky :-)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
Náhodné dílo