Smršť tahů smyčcem po strunách
bolest mi v duši hraje
hraje si s vichrem v korunách
v bouři mým slzám laje
když oknem z úst mi vlaje
přestane náhle vítr vát
z hříchu se tiše kaje:
Bylo tak krásné milovat
Vycítím těžký splínu vzmach
jenž stoupá s vůní čaje
čaje co vařil z hořců krach
ten hrubě drsný frajer
piju v chuť nedoufaje
na dně smím žízeň uschovat
ať steskem ve mně zraje:
Bylo tak krásné milovat
Srdce mi barví zmaru nach
sníh žalu na něm taje
taje a stéká po runách
veršů bez konce kraje
leč kámen ve mně zná je
vlastně ty konce nechci znát
chci plést si jinotaje:
Bylo tak krásné milovat
Vyschla nám šťáva z ráje
nedáš už lásky ani watt
ve mně však stále hraje:
Bylo tak krásné milovat
(únor 2001)
V ZÁVĚTÍ
až bude jednou soumrak stár
s obočím v škvírách měřit plot
na účtu plném siločar
kde běsi tančí chorovod
a písně vrasknou jako plod
jenž přezrál na rtech v hádky
přijde mi malé ticho vhod
skřivanům pod kabátky
až k šípku půjdou jako pár
touha i bolest s ranci bot
dva bosí soudci bez tiár
co vždy a jednou za život
kaménkům v cestě ostří hrot
když značí velké pátky
přijde mi malé ticho vhod
skřivanům pod kabátky
až budu po dnech vracet dar
do nějž jsem vložil mělký kód
a bude zřejmě "alles klar"
a půjde všechno podle not
v zámezí směrem na východ
z poslední křižovatky
přijde mi malé ticho vhod
skřivanům pod kabátky
až najdu v trní onen bod
a krátký pohled zpátky
přijde mi malé ticho vhod
skřivanům pod kabátky
(3. 5. 2003)
od miroslawek
dne 17.09.2013 22:18 ·
6 Komentářů ·
768x čteno ·
První se mi komentuje těžce - je to už 12 let, neuměl jsem tehdy ještě psát... ani zdaleka jako umím dnes, taky paměť mi selhává, co se detailů týče - psal jsem to týden poté, co mě sestřelily kopačky od vážné známosti, na Valentýna, s odstupem se i divím, že jsem to dokázal udržet, zvlášť když si čtu jiné texty z té doby.
neřekl jsi, co přesně ti nesedí na vlaje/vát - sémantika souvisejících obrazů přijde vcelku jasná a u tohoto textu mohu i dovysvětlit
čaj z hořců - tj. extrémně hořký (hořec je bylina a tehdy jsem se zřejmě zkratkovitě domníval, že své přízvisko získal kvůli své hořké chuti, nikoli proto, že roste na horách ;)
onen odvar mi pak uvařil krach = rozpad, konec vztahu, nadějí
to mi taky nepřijde nejasné, pokud tedy nepovažuješ personifikaci jevu za nekalý švindl...
Co se druhého textu týče - skutečně vrasknou, prasknou by tam nesedělo, tím by zmizel onen dějový průběh
oknem z úst nevlaje vítr, nýbrž bolest - právě v tom vichru zmarněné lásky... dnes to chápu ve smyslu jako že ona bolest není tichá ;)
Jak to tak po sobě čtu, potvrzuje se mi, proč se básnické obrazy nemají autorsky interpretovat, je to jako s vysvětleným vtipem - vyprázdněn směřuje k banalitě. Naštěstí už to tomuhle textu neuškodí.
vida, teď už vidím, jen napoprvý ne -
a hotovýmu textu (jakýmukoliv) nemůže uškodit
víc, než smazání,
když tady doplnění od autora (ač jistě zklamaného, že musel:))
spíše dopomohlo, díky...
Jako bych otevřela knihu. A nijak mi nevadí, že oproti Tvým současnějším, jsou tyto verše místy poněkud vetché, však nikterak negativně míněno, poněvadž nemohu zde po přečtení jen tak nevýznamně dohrát za ošklivou macechu.
Zarámovals, zaplaplaťpánbůzatydary.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
