Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - volný verš » Tenkrát jsem to měla na háku
Tenkrát jsem to měla na háku
.


nikdy jsem se nebála smrti
a teď
teď se bojím

bojím se, že nestihnu namalovat všechna ta plátna
a říct všechno to...
nepodstatné

že nebude dost těch
co by se modlili za nekonečnost světa
že moje kočky nedostanou žrát
a budou jen tupě zírat z balkónových oken
a že bude zas prázdno v ulicích mého světa

vím
pámbů mě měl rád, když nade mnou stál
při všech těch riskantních jízdách stopem
a návratech ve tři ráno opuštěnou ulicí
kde na mne číhal jen ten cikánskej, potulnej pes

a tenkrát jsem se nebála

že zůstanou bez matky

a teď
teď se bojím


.
Komentáře
27.04.2015 20:15 Vorona
avatar nějak tady nemůžu neodpovědět hned...
potěšil mne tvůj pohled a vlastně nejvíc to vnímání

A na druhou stranu ten tísnivý pocit.

ano, sama jsem to tak trochu při psaní té básně pociťovala
snažila jsem se ho asi předat ...:-)

díky Amellie... poznámka určitě trefná :-)
28.04.2015 20:17 midi
avatar ... tak todle ti věřím na stoprocent... kdybych si měl hrát na psychoterapeuta, asi bych se vcítil naplno do tvých pocitů... ale stejně bych nevěděl, jak dál. Myslím, že každý si musí najít svou vlastní cestu a svý východiska.

... snad ještě že by neškodilo možná vypustit pár zájmen typu "to" a spol.
29.04.2015 18:54 rezka
avatar
smrti se nebojí jen ten, kdo nemá pro co žít.

nebo ten, kdo ví, že smrt není konec...

normálka to slyším audio, jako když čteš s lehkým patosem se záhadným úsměvem, voronovsky živě :-) takže posluchač vlastně neví, zda se opravdu bojíš, nebo? jakože co kdyby...
30.04.2015 19:46 Vorona
avatar rezi, s lehkým patosem nečtu nikdy myslím, zapomnělas na mou
ironii, ta mi sedí víc :-)
30.04.2015 21:42 Miriam
avatar Voron, aj ja sa bojím. Ale nie smrti. Pre mňa nie je koncom, ale prerodom.
Bojím sa len bolesti a smútku tých, ktorí zostanú.
Ale bolo by fajn postíhať ešte kopu vecí... namalovať plátna a povedať všetko podstatné a nepodstatné. A preciťovať smutné texty ako je Tvoj.
30.04.2015 23:08 Jaroslav Vraj
avatar
Voron, aj ja sa bojím. Ale nie smrti. Pre mňa nie je koncom, ale prerodom.
Bojím sa len bolesti a smútku tých, ktorí zostanú.

drží mě tu (v životě, a takový ty kidy kolem) jen málo věcí,
ale zmíněný vystihuje to nejpodstatnější,
když mě teda Miriamčin koment
posunul přes pár děl...
01.05.2015 05:43 Vorona
avatar bolest a smutek těch, co zůstanou, ano, to je asi to, co mne tíží nejvíc...
díky Miriam :-)
01.05.2015 17:41 rezka
avatar voro, omluva, mínila jsem ironii, ale nějak se mi tam zamotal patos :-) (potvorák vlezlej)
02.05.2015 18:33 Jaroslav Vraj
avatar jeden z nejlepších Tvých kusů,
palec
03.05.2015 13:39 Stinohra
avatar z toho závěru mi přeběh mráz po zádech, teda... a že si přímočará nejen v těch básních, co se týkaj chlapů. Ty víš, že tohle já oceňuju, vlastně ten tvůj projev působí hrozně čistě, nezištně, jánevím, jestli je to to pravý slovo, prostě takhle: já vám to řeknu, řeknu to tak, jak to je a myslete si vo tom co chcete... Zvlášť v kontextu s faktem, že u sebe tak často bojuju s tím říct vůbec to, co chci..
Jo, ten čtvrtej palda je vode mě.
:)
03.05.2015 16:38 Vorona
avatar jj, znáš mě, nejen v životě na plnou hubu :-)
asi mi to tak nějak nejen vyhovuje, ale i sedí...no s chápáním u mužů je pak trochu problém :D...myslím, co do vztahů, dost se toho lekají :D
jinak mě tvoje "čistě, nezištně" vnímání fakt potěšilo...
k závěru, jo jsem si vědoma, možná i mně z toho jde mráz :-)

díky Stíno i tobě Jarku :-))
06.05.2015 07:18 Indigo
avatar A to mě mnohokrát potrefilo. Když jsem byla malá, nebála jsem se skoro ničeho. Jen čarodejnice, co mi furt vyskakovala ze závěsu s Budulínkem, vždycky v noci, když jsem spala a Mikuláše ne v létě, ale na záchodě. Dnes bych z pětimetrového skokánku na plovárně neskočila. Asi jako mr. Been.
Nevím čím to je. V audio knize Monsignor Quijote od Grahama Greena se například tvrdí, že moudrost (že mám za to, že obyčejně jde ruku v ruce s léty a zkušeností), že moudrost je věcí pohyblivou a záleží vždy na okolnostech.
A tyhle obavy ale nejspíš nepramení ze strachu ze smrti vůbec, nýbrž z obavy o ty, co po nás zůstanou. Zvládnou to beze mně? To se člověka nechce pustit, vždyť jsou ještě tak bezbranní a nevinní. Všecko jsou to moje děti.
06.05.2015 08:53 Vorona
avatar ve tvém závěru, ano tak nějak, přesně tak nějak
ano větší strach
o ty, co po nás zůstanou
08.05.2015 02:44 leporelos
avatar Vorco. Okamzite jsem to chtel napadnout. Hned ze zacatku to zdvojene ted! Kdyz to nekdo takhle napise, vis jak to na me pusobi? Neco jako kfxz se sesli dva rusaci nekde i reky, jako ze se ted strasne streli do srdce...ted, ne ted! Ted mne strel! Ale hovno, zo ty mne ted strel! Strel kulkou, ted, jen ted! Jestli teda vis, jak to myslim. Vysral sem se ale na to a jsem rad.
08.05.2015 09:14 Vorona
avatar Lepo ,no jsem ráda, za ten tvůj závěr :-)
jinak příběh s rusákama jsi vystavěl pěkně :-)
a díky
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop