o pocitech
o stavu ve kterým se nacházím
když ráno vstávám a večer uléhám
aby to nevypadalo nabubřele
něco jak kůže ropuchy
kdybych tak pocity mohla namalovat
možná to jde
ale já říkám, že ne
nevytvoříš pár tahy něco
u čeho se ti chce smát
a nebo brečet
obrazy jsou pro oči ne pro srdce
můžeš se cítit spokojeně
neklidně nebo pohodově, z jednoho vjemu
ale nikdy nepocítíš lítost a nedojmou tě
tak nějak opravdově
jako když se rozbrečíš
že hoří Notre Dame
možná se už nehodí
říct něco navíc
a přesto to zkusím
tak jako zkouším překonat strach
než jdu malovat
kočky mají svoje místa
tak připravím stojan
a můžu si v klidu zapálit
pak už jen chvilka odhodlání
před prázdným plátnem
předem vím, co chci zobrazit
bude to růžový rohlík
ale ne jen
růžový rohlík
bude to symbol
symbol doby, dětství mého syna
který nosil na svačinu suché rohlíky
aby bylo na plátna a na barvy
a on se mne dnes ptá
kdy bude doba humrů
a já odpovídám
je doba růžových rohlíků
.
od Vorona
dne 11.06.2019 16:26 ·
14 Komentářů ·
202x čteno ·
doby "rohlíků" si moc dobře pamatuju,
když soutěžili sme ve škole, kdo zaboduje lepší svačinou -
hodnotil syn právníka a učitelky zvláštní školy,
a já byl většinou na chvostu s ňákou pomazánkou,
ale rád, a s jistotou každýho rána, že v tom pytliku něco bude...
dneska je to poněkud jinak - i toho humra můžem zkusit,
ale furt s rozumem, a vždycky tak trochu s jistotou
"růžovejch rohlíků" za zády
já zase, protože furt byly zabijačky u babičky, tak chleba se sádlem
fakt mi už lezl krkem :D
ten závěr jsi napsal hezky, jo asi to taky tak cejtím
díky Jarku :-)
Achjo. To je prostě tím, že já málo přemýšlím nad tím, jak vyzní to, co píšu. Nikdy jsem si nemyslela, že by se tu publikovaly boly a sračky. Psala jsem o tom, že v básních někdy předkládáme ty životní boly a sračky, kterýma procházíme (tsfuj, jednou člověk použije sprostý slovo a pak už se toho nezbaví), což je podle mě uplně normální, dělám to především já sama.
(A vlastně je to často to nejkonstruktivnější, co se dá v případě nějaký bolesti udělat. Buď odhodit nebo říct nebo najít východisko... tj. napsat.)
Nenarážela jsem tou poznámkou na kvalitu děl, vlastně jsem nechtěla narážet na nic a nechtíc jsem narazila hned několikrát a do někoho.
Šlo mi jen to, že bych nám přála buď trochu růžovější životy nebo aspoň růžovou poezii. Ideálně v rozumný míře obojí.
A taky vždycky všechno myslím v první řadě na sebe, to je potřeba říct, jsem v tomhle celkem sobecká. Jsem momentálně frustrovaná z toho, že se mi pod rukama všechno hroutí a já nejsem schopná být pozitivní prostě skoro vůbec. Z čehož plyne i to, že o to víc si podobného všímám kolem a trápí mě to. Aspoň v těch slabejch chvilkách, kdy si ten růžovej svět ještě přeju.
Tvoje díla čtu, mám je ráda a omlouvám se, že jsem se Tě nechtíc dotkla. Až teď mi došlo, jak to celý vyznělo, achbože. Stejně se omlouvám i dajakovi. Všem, kterých jsem se potenciálně ještě mohla dotknout. Je mi to líto a slibuju, že se pokusím bejt míň blbá.
Luis, u mne se neomlouvej, cílila jsem to jinam :-)
o tvém takovémto vyjádření nevím, teda nikde jsem nezaznamenala
nebo mi uniklo...
a myslím si, že aspoň někdy to postihne každého
že nějaký svůj bol, předá světu ve svém díle...
já jsem v poho :-)
Ha! Jak mocná je síla slova. A stejně mě to vždcky překvapí.
Zdá se, že se mi zase něco podařilo (ironicky míněno). Chytila jsem jen konec toho řetězce (bez rozmyslu a souvislostí, páč jsem četla a komentovala od nejnovějšího příspěvku) a ejhle. (Vor, souvislosti o kterých Luisa najdeš pod Jarkovým dílem. Zde http://poetikon.c...le_id=2581)
Naštěstí, si to můžeme a snad umíme vysvětlit. Natolik myslím, že jsme se poznali. Kromě toho, ono spojení je spíš na LW klišém, než že by snad někdo ještě dnes (míním ty jenž na LW již chvíli bdí) zkoumal skutečný výraz oněch slov.
Vysvětlivky k mé reakci:
a) chytla jsem se pouze podkomentáře Vorči zde
b) nemělo souvislost s Luisiným výrokem na Poetikonu pod jiným dílem
c) kalkulovala jsem s Vorčiným osobitým humorem k životu
d) kdybych Vorču neznala osobně a výše uvedené dílo bych četla pod jiným autorem, reagovala bych jinak
f) nemínila jsem nijak ošklivě v jakémkoli ohledu
Co mi z podobného plyne:
1) Měla bych věnovat více pozornosti zdejším rozpravám chronologicky
2) Vyplývá otázka nakolik mě při psaní komentu ovlivňuje osobní zkušenost a povědomost o autorovi.
3) Jsem ráda, že se to stalo, je to poučné z mnoha úhlů pohledu.
4)
To je prostě tím, že já málo přemýšlím nad tím, jak vyzní to, co píšu.
Nejde jednoduše obsáhnout celý řetězec budoucích událostí vznikajících z toho co řeknu, nebo udělám. To je nemožné.
5) Jsem vděčná za Vaší přítomnost.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
