"Pojď uděláme z toho webu žumpu, vypliv na svýho spolustolovníka klučina se zvětralým pivem, naserem tam sračky co nás napadnou, řeknem těm krávám co s námi byly minule, pudou do toho s náma..."
A já sedím u vedlejšího stolu a dělám že neposlouchám. Je to tak. Udělat z literárního webu stoku, kterou za čas opanují
autobusy a tetřevky, je vlastně strašně jednoduchý. Stačí k tomu trocha benevolence, trochu snahy se někoho nedotknout a v neposlední řadě vkus varana těsně po páření.
Web by měl komentovat dílo, teda pokud se dá tak nazvat text grafomana kterej si přecevzal zahltit přenosovou soustavu binárním řetězcem šíleně poskládanajch číslic, komentovat, teda něco jako vyjádřit pocit ze čtení díla. Asi ne napsat fundovanou kritiku s rozborem básnický stavby a použitejch prvků, prostě tak, říct jak se to či ono o tebe otřelo, nebo proč vlastně úplně minulo.
Při návštěvě literárních webů začínám mít pocit že jsem se octnul na těch komodskej ostrovech právě v době skončených sexuálních orgií, nebo sou všichni nablble hodný. Určitě to nemůžou bejt weby, kde jde o napsanej text.
Přece zastavit, a je jedno jestli je někdo na webu první den nebo půl roku, prostě zastavit někoho v rozletu jeho nesmyslnejch spisků je asi povinnost každýho. Není to nic o přátelství, není to nic o nenávisti či osobní antipatii, je to o textu. A ponechat blábol bez známky odsudku s komentem takzvaně neutrálním nám jen staví zrcadlo našeho pohledu na poezii či prózu ve kterým nás ti ostatní vnímají. Weby sou plný špatnejch textů, ze kterých komunita udělá hity místní "Top twenty". Jako sem právě přečet na jiným webu, kde slípky, kohoutci a nějaký ty labutě se svejma fňukama převálcujou Miroslawka, no a když už sem zmínil právě jeho, tak na jiným webu, a to jen proto, že nazval ty bláboly ostatních pravým jménem, se komunita spojí proti němu a jeho textům, který jsou o několik stovek procent víc poezií, prostě se spojí, že on potom odejde, protože komentovat proti komunitě je nesmysl. Místní hvězdy jsou prostě taky hvězdy, i když jejich nebíčko je strašně malinký a málokterá z nich vymění ten rozhled z piedestalu za místo kde jeho text, kterej podle ní, jak jinak, než obohacuje českou internetovou literaturu, sklidí občas i plivanec. Myslím, že jen místo kde v porovnání s nadprůměrnými texty může v takovejch hvězdičkách probudit něco, čemu říkáme soudnost, a to v pohledu na vlastní tvorbu.
Co teda komentujeme? Text? Člověka?
Myslím že vždy jen text, no a co je to za člověka, co si vztahuje kritiku na sebe? Jak ho poznáme?
No a takovej člověk bude svý dílo do krve hájit, bude vás přesvědčovat, a to vy, kteří píšete s trochou pokory ke čtenáři víte že je kravičkový, prostě bude vás přesvědčovat, že právě to slovo co vám vadí tam přesně musí být. Bez něj prostě text ztrácí smysl. Jakoby teprve v jeho textu získalo ten punc nenahraditelnosti. Takovej člověk se sníží k lecčemu, například najde zapadlou báseň renomovanýho autora a bude vás, komentátory testovat, jestliže i to se nebude líbit vítězoslavně se napřímí a nejlépe CAPSLOCKEM vám dá najevo jaký jste střevo. Bude využívat všecky možný komunikační kanály k tomu aby zajistil podporu pro již jednou napsané. No a ten, kdo ho chválil na jiným webu, ten ho na dalším zřejmě nepodtrhne. My máme jen slovo.
Tak asi proto je dobrý dát svůj názor do placu. A to nikoli proto aby jste se o sobě něco dozvěděli od zhrzeného autora, ale proto, aby takový autor z webu když né zmizel, tak alespoň začal nad svojí prezentací přemejšlet. Protože takovej člověk má spoustu jemu podobnejch kamarádiček a kamarádíčků co ho rádi podpoří, přijdou za ním no a vy máte z webu tu žumpu. Plnou přeslazenejch úplivků patřících do deníčků čerstvě náctiletých. Vše je na komentáři, celej web je jen souhrn komentářů a podle nich se rekrutuje osazenstvo toho malýho spolku. Špičkoví autoři nepřijdou, nebo odejdou, když budou číst stejný oslavný komentáře u sraček, jako u jejich textů patřících k vysokému nadprůměru. Neprojektujme proto do textu kterej čteme svoje básně, svoje představy, ty jsou přece jenom naše a textem co leží před náma mají pramálo společnýho. Neomlouvejte to něčím co to ve vás vyvolává, asociuje nebo čím vás to inspiruje, inspirovat vás může i psí hovno uprostřed chodníku a přece ten pes při jeho výrobě, narozdíl od autora, nemyslel na vaše pochvaly.
Já vim není to asi lehký oddělit člověka od textu. Ale je to nutný, jinak naše bláboly pod dílem ztrácej smysl a odraz toho našeho zrcadla se křiví, souhrn těch komentářů jsme my. Nikoli zlí a špatní lidé, to když se před textem prostě neskloníte, ale jen lidé čtoucí špatné texty.
Ono se pak nejde divit že sem tam odejde kritik, no a když jsou to třeba dva tři, pak se nemůžete divit, že laťka toho webu se posouvá dolů, že čím dál víc stránky připomínaj sociání vezírek, což teda není malinkej islámskej monarcha cítící se společností jako takovou, ale uzavřená síťka co uchovává poslední naděje uvězněnejch ryb.
"Co to píšeš za kraviny, jakej vezírek...,
dyť jenom to dyž web otevřeš pro všecky, tak to přestane bejt vezírek..."
uslyšel jsem za sebou hlas klučiny "odvedle", ani jsem si nevšim jak dlouho mi to kouká přes rameno do papíru.
chtěl sem namítnout že PEN klub má taky jen stovku členů a funguje trochu jinak než Obec spisovatelů a ta zas jinak než Jihočeskej klub obce spisovatelů, kterej sdružuje i příznivce atd atd. Že cílem webu není naučit někoho psát, ani si na někom vylévat vztek, nebo vytvářet prostor pro fňuky že cílem je soustředit autory co píšou tak, že je poznat na textu ten čas, co tomu věnovali, že se to potom ve finále dá číst. A potom se jen těšit z jejich textů. A že to je asi všecko, možná ještě to, že výkřiky nadšení nad právě vykvetlým kaktusem najde na webu kaktusářů a itinerář turistický tůry na webu turistů a že od toho aby člověk poznal potenciální lásku jsou zase seznamky.
Neřek sem, zdálo se mi zbytečný zdržovat ho při odchodu. Zaslech sem jen "sociální vezírek, kokot strarej, co to je..., jako bych řek sociální cedník..., síť je to..., kokote"
Přihlášení
