Dunění a zlomená srdce
Dzatímco kouřím z okna a přemýšlím o nás dvou
u zvonku k bytu banky
pod železnou rohoží
je pořád špína a tma z bot
jako by nic
a zářivejch lamp jen tak akorát
na to
je spočítat
na mejch dvou žlutejch prstech
ne pokaždý
někdy sou slyšet vlaky z různejch stran
v takovejch chvílích i ty radši zmlkneš
začneš se ošívat
protože právě duním
a třebas už se neznáme
tak dobře jako dřív
víš
že bych ti nikdy nedokázal
zlomit sanici
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES